Vždycky jsem snila o tom, že budu cestovat po světě a budu objevovat také různá zvířata, protože zvířata mám opravdu hodně ráda já a já jsem s nimi vlastně taky vyrůstala, protože jsme s rodiči a sourozenci bydleli na vesnici, kde jsme chovali zvířata, takže jsem byla na zvířata opravdu hodně zvyklá a měla jsem ji ráda. A ani bych nespočítala a nevěděla, kolik zvířat jsme doma měli. Nejhorší ale na tom bylo, že naši rodiče taky chovali nějaká zvířata pro užitek. A to pravé pro mě bylo velice složité období, když jsem byla dítě. Absolutně jsem nerozuměla tomu, proč někdy rodiče musí třeba zabít slepici anebo kuře anebo králíka.
Nikdy mi nedošlo, že vlastně to, co mám na talíři, tak je to vlastně můj zvířecí kamarád. Ani nevíte, jak mě to potom naštvalo. A když jsem se to dozvěděla, moc mě to mrzelo a nechtělo se mi tomu věřit. A o těsto zvířatech jsem se dozvěděla úplně náhodou, protože jednoho dne k nám přišla sousedka. My jsme zrovna obědvali kuře. Sousedka mi řekla, a jak mi chutná moje kuřátko. Byla jsem docela v šoku, protože jsem vůbec nepochopila, jak to moje sousedka myslela. A potom mi řekla, že to kuřátko je to, se kterým jsem se den před tím mazlil. Ani nevíte, jak se mi udělalo špatně a jak jsem chtěla brečet.
Rodiče z toho byli nešťastní a potom to sousedce vynadali, že mě to neměli říkat, protože jsem velice citlivá a tohle mě vadí. Opravdu mě to naštvalo a taky jsem potom byla naštvaná na své rodiče, kteří tohle mohli dopustit. Jak můžu zabít někoho, se kterým se mazlím? Mrzelo mě to a od té doby jsem už nechtěla doma jíst maso. A maso jsem začala jíst asi až o dva roky později, když už jsem si na to zvykla. A prostě tohle je koloběh života a je to život a prostě některá zvířata jsou na užitek a slouží na maso a na vajíčka. Nyní už to chápu a vím, že rodiče za to nemohli, takže mě mrzí, že jsem tehdy na ně byla velice hodně naštvaná.